Vesmírný dalekohled Jamese Webba provedl první přímou analýzu mraků na blízkém mimozemském světě. Nejsou tvořeny pouze vodní párou, ale také pískem, který by se pohyboval po planetě podobně jako vodní cyklus Země.
Dotyčná exoplaneta, která se nachází pouhých 200 světelných let od Země, je známá jako WASP-107b a již přitahuje pozornost, protože je trochu zvláštní. Je velká asi jako Jupiter, ale má hmotnost pouze Neptunu, což z ní činí jednu z planet s nejnižší hustotou, která byla dosud nalezena. Ve skutečnosti může tato extrémní konzistence „cukrové vaty“ vyvolávat otázky o tom, jak vůbec vznikají plynné obří planety.
Pozitivní je, že tato načechranost umožnila astronomům nahlédnout hlouběji do atmosféry planety a analyzovat její chemické složení. Pomocí intenzivních infračervených očí Jamese Webba byli vědci schopni detekovat vodní páru, oxid siřičitý a silikáty. Vodní pára se dala očekávat, ale oxid siřičitý byl podle týmu překvapením – první modely atmosféry předpovídaly, že tam nebude. Místo toho metan výrazně chyběl.
Nejzajímavějším nálezem však byly mraky, které jsou děsivě cizí – Webb zjistil, že byly vyrobeny ze silikátů, tzn. písek, který by se vypařoval a pršelo zpět dolů v podobném cyklu jako voda na Zemi.
„Skutečnost, že vidíme tyto písečné mraky vysoko v atmosféře, musí znamenat, že kapičky pískového deště se vypařují v hlubších, velmi horkých vrstvách a výsledné silikátové páry jsou efektivně přesunuty zpět nahoru, kde znovu kondenzují a vytvářejí silikátové mraky.“ řekl Dr. Michiel Min, hlavní autor studie. „Je to velmi podobné koloběhu vodní páry a mraků na naší Zemi, ale s kapičkami z písku.“
Již dříve bylo usuzováno, že mraky existují na jiných exoplanetách, obvykle prostřednictvím klimatických modelů a jiných typů pozorování. Mohou na sebe vzít i některé bizarní podoby – skály, drahokamy jako rubíny a safíry, nebo dokonce titan, který odráží světlo hvězd jako obří zrcadla. Ale tým říká, že jde o první přímou chemickou analýzu mraků na planetě mimo naši sluneční soustavu.
Tým také vyvinul nový klimatický model WASP-107b, který pomáhá vysvětlit překvapivou detekci oxidu siřičitého. Opět jde o tu načechranou atmosféru, která umožňuje světlu z mateřské hvězdy proniknout hlouběji a spouštět chemické reakce, které produkují oxid siřičitý.
Vědci tvrdí, že tato studie zdůrazňuje, jak může James Webb zlepšit naše chápání vzdálených planet.
Výzkum byl publikován v časopise Příroda.
Zdroj: KU Leuven
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
