Jako by tvrdé vakuum, intenzivní kosmické záření, korozivní prach, meteory a teploty bičování stovek stupňů mezi nocí a dnem nestačily, personál na budoucích měsíčních základech bude významně nebezpečný z měsíčního odvahu.
Pokud sledujete dostatek sci -fi, můžete mít dojem, že hlavními hrozbami pro měsíční základnu by byly nepřátelské létající talíře, které zahájily útoky a vysoce nepravděpodobné kočičí ženy, s meteorovou sprchy hozenou pro rozmanitost. Nyní, podle týmu vědců vedeného Smithsonianským vedoucím vědcem Emeritusem Thomasem R. Watterem na University of Maryland, můžeme přidat měsíční fúzi k bolesti hlavy, kterým čelí budoucím velitelům základny.
Tento nový kousek špatných zpráv je založen na hodnocení provedeného z údajů, které přinesli zpět astronauti Apollo 17, kteří se dotkli dolů v údolí Taurus-Littrow, které se nachází na jihovýchodním okraji klisny Serenitatis, v prosinci 1972. Tato drsná oblast byla vybírána pro poslední z amerického apollo přistání při přistání měsíce při přistání v roce 1972. Eugene Cernan a Harrison Schmitt.
NASA
Ačkoli všech šest misí Apollo přistávacích misí zanechalo balíčky nástrojů, které obsahovaly seismografy, mělo to velmi omezené schopnosti a všechny byly vypnuty v roce 1977, protože jejich zdroje jaderné energie začaly selhat. Výsledkem je, že naše chápání geologické aktivity a zejména otřesů na Měsíci je velmi omezené.
Z tohoto důvodu se tým Maryland obrátil na další stopy, aby se dozvěděl více o lunární seismické činnosti. Konkrétně se podívali na vzorky z Boulder Falls a sesuvy půdy shromážděné astronauti v Taurus-Littrow. Zjistili, že pády a sklíčka byly výsledkem pozemních pohybů způsobených spíše otřesy než velkými meteorovými údery, které byly příliš vzácné na to, aby vytvořily potřebné rázové vlny.
K těmto otřesům došlo po dobu 90 milionů let a měly sílu asi 3,0 v Richterově stupnici. Na Zemi by to bylo velmi mírné zemětřesení, které by mohlo být pociťováno, ale bylo by velmi nepravděpodobné, že by způsobilo jakékoli poškození. Na Měsíci, zejména pokud by to bylo mělké zemětřesení, by to mělo větší dopad.
NASA
Kromě toho, že vědcům vyprávějí více o malé, ale dosud přítomné geologické činnosti kvůli jeho pokračující kontrakci, tato zjištění ukazují, že existuje dostatečně velké riziko poškození lidských základů na Měsíci, že je třeba mít na paměti plánovači.
Nebezpečí není úplně vysoká pravděpodobnost. V kterémkoli daném dni je pravděpodobnost, že bude zasažen měsíčním tvarováním, asi 20 milionů na jednu, ale pro základnu zřízenou z dlouhodobého hlediska klesne na 5 500 na jeden v průběhu roku a zkracuje se dále déle. A pak je tu design budoucích přistání, které mají tendenci být vysoký a nejvyšší těžký a byl by náchylný k svržení, pokud by se pozemní chvění – jak bylo vidět u nedávných robotických přistávek.
Tým připouští, že je to založeno na tenkých datech, ale mají pocit, že lunární orbitoři s kamerami s vysokým rozlišením a novými seismickými stanicemi zřízenými v rámci programu Artemis pomůže zaplnit tyto mezery v znalostech.
„Chceme se ujistit, že naše zkoumání Měsíce je prováděno bezpečně a že investice jsou prováděny způsobem, který je pečlivě promyšlený,“ řekl docent University of Marylandský profesor geologie Nicholas Schmer. „Závěr, na který jsme dospěli, je: Nestavíme přímo na vrcholu šály nebo nedávno aktivní chyby. Čím dál od šarpu, tím menší je nebezpečí.“
Výzkum byl publikován v Pokroky vědy.
Zdroj: University of Maryland
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
