Annie pocítí záchvěv strachu.
„Mohl bych ji tam dát,“ říká Doug. „To je dost snadné.“
„Já vím, ale bylo by lepší, kdyby to dokázala sama.“
„Proč?“ ptá se Annie.
„Naše sexualita je nedílnou součástí toho, kým jsme,“ říká Monica. „To, jak moc jste napojeni na své sexuální touhy, může být odrazem i stimulem vašeho celkového duševního zdraví. Pokud se budete vědomě snažit dbát na to, co vás vytáčí a kdy, může vám to pomoci, abyste se cítili bdělejší a živější i jinými způsoby.“
Annie se nechce cítit povzbuzená. S touto svojí stránkou nechce mít nic společného. Bude to bolet.
„Bude na tom pracovat,“ říká Doug.
„Annie, na co myslíš?“ říká Monica. „Co tě na mém návrhu znepokojuje?“
„Nic,“ řekla Annie tiše. „Zvládnu to. Můžu se pokusit.“
Monika nic neříká. Annie se naučila, že je to Moničina metoda, její způsob, jak čekat na víc, a dokáže tomu odolat. Annie z okraje svého zorného pole sleduje narážky od Douga, aby zjistila, zda je nespokojený, ale on sedí na pohovce vedle ní a jeho poloha neodhaluje žádné neobvyklé napětí. Možná se také naučil Moničiny metody a lépe skrývá, jak se kolem ní cítí.
Když chodí pes, jdou v tichosti po stezkách parku. Když vyrazí, je obvykle soumrak, a když se vracejí, skutečná noc, chladná, jak jen duben může být. Paunch, který se stal méně bázlivým, má sklon zastavit se a vyhrnout každý možný kmen stromu, kandelábr a sokl, než je ozdobí štítkem své moči. Doug mu to do určité míry dopřává a pes jako by pochopil, kdy to má srazit.
Obcházejí rybník, když se na břehu zatoulá husa. Jediným ostrým kvákáním to Paunche uvrhne dozadu a jeho vodítko se omotá kolem Anniných nohou.
„Je to takový dabér,“ říká Doug laškovně a rozmotává nepořádek. Uklidňujícím poplácáním bouchne psa do boku. „Jsi v pořádku, Paunchi.“ Hodný pes. Je to jen husa.“
Paunch kalhoty, vrtí ocasem.
„Měl jsi psa, když jsi byl dítě?“ ptá se Annie. „Ano, bígl.“
Chvíli uvažuje. „Měl jsem zlatého retrívra.“
„Je to správně?“ ptá se. „Jaké jméno?“
„Rover.“
„Budeš to muset udělat lépe.“
Je to skutečný rozhovor. Ne brilantní, ale ani nepřátelské. Annie se rozhodne nepotlačit své štěstí a krouží zpět směrem k jejich budově.
O deset minut později čekají na rohu na změnu světla. Když se Doug posune, aby sestoupil z obrubníku, Annie zaslechne blížící se hluk a natáhne ruku, aby ho chytila za paži a zadržela ho, zrovna když cyklista prolétá kolem zaparkovaného náklaďáku, jen pár centimetrů od Dougovy tváře.
„Ježíš!“ říká Doug. „Ten chlap potřebuje zatracené světlo.“\
„Ano.“
O půl bloku později dodává: „Díky.“
I ona si stále myslí, že spolu měli blízko. Je to znervózňující, co se mohlo stát, ale jsou v pořádku. Jsou v pořádku, všichni tři. „Samozřejmě,“ říká. „Myslíš, že Paunch potřebuje kabát?“ Psí kožich?“
Dívají se na něj společně. Pes se samozřejmě třese. Doug ho zvedne. „Jedno si objednám,“ říká.
Úryvek upraven z Annie Bot, od Sierry Greer. Publikováno po dohodě s Mariner Books, divizí vydavatele HarperCollins. Copyright © 2024 by Sierra Greer.
Čerpáme z těchto zdrojů: google.com, science.org, newatlas.com, wired.com, pixabay.com
